Žloutenka - virová hepatitida - infekční žloutenka vzniká často s pokračující cirhózou jater. Bývá různého stupně a může až dojít k selhání jater.

Žloutenka typu A (virová hepatitida A)

je infekční onemocnění s inkubační dobou 2 – 6 týdnů, zdroje nákazy jsou různé. Zdrojem virové nákazy je nemocný člověk, rekonvalescent, někdy i nosič. Virus je vylučován stolicí, močí, a to ještě před vypuknutím nemoci. V kolektivech často propuká v epidemie. Nemoc začíná jako chřipka, bolestmi svalů a kloubů. Pak přijde nechutenství, odpor k některým především tučným jídlům, bolestmi břicha, průjmy, zvracením. Moč tmavne, stolice je naopak velmi světlá. Oběví se žluté bělmo očí a pokožka zežloutne, což ale není tak úplným pravidlem. Pacient se žloutenkou typu A musí být vzhledem k možnosti nákazy izolován, hospitalizován a je podroben dlouhé rekonvalescenci. Nejúčinnější ochranou je očkování, které je trvalé.

Žloutenka typu B (virová hepatitida B)

Žloutenka typu B se přenáší hlavně tělesnými tekutinami. Krví, spermatem, poševním sekretem, slinami. Přenašeč je obvykle člověk v akutní nebo chronické fázi hepatitidy. Virus je velmi infekční a aby se člověk nakazil, stačí jen malá oděrka nebo ranka. Může se tak přenášet zubním kartáčkem, holícím strojkem, depilátorem, piersingem, pohlavním stykem, ale také injekčními stříkačkami, proto je tak rozšířená mezi feťákami. Na následky cirhózy jater a rakoviny jater, jako pozdním následkem žloutenky typu B umírá každý rok na světě 2 miliony lidí a nakazí se až 50 milionů nových lidí. Inkubační doba 6loutenky typu B jsou 4 až 6 měsíců. Po této době se začíná nejčastěji projevovat bolestmi svalů a kloubů a dalšími příznaky podobné chřipce. Někdo ani neví, že ji má, někdo bývá unavený, slabý, má nevolnosti. Každá nakažený ale má žluté zbarvení kůže, očního bělma, tmavá moč a světlá stolice. Někteří pacienti se už nikdy zcela nevyléčí a virus zůstává v jejich těle celý život. Přichází chronické stadium. Často o své chorobě neví, ale zůstávají zdrojem nákazy. Tito lidé jsou postiženi vyšším rizikem jaterní cirhózy a primární rakoviny jater. Žloutenka typu B je až z osmdesáti procent příčinou všech případů rakoviny jater. Nejúčinnější prevencí je očkování.

Žloutenka typu C (virová hepatitida C)

nejohroženější skupinou jsou narkomani, pak příjemci krevních transfúzí, tetovaní, poranění o pohozené jehly, atd. Neléčení nakažení většinou umírají na cirhózu nebo rakovinu jater. Mnoho lidí o své chorobě vůbec neví. Kolik lidí nakažených žloutenkou typu C je tak těžké určit, ale odhaduje se, že jich je až ke 200 milionům. Přenáší se infikovanými jehlami, společnými zubními kartáčky, holícím strojkem, i pohlavním stykem.

Počátečními znaky často bývají únava, přechodná ztráta chuti k jídlu, svědění kůže, pocit napětí v pravém podžebří či trávicí obtíže. Typické žluté zabarvení kůže se u žloutenky typu C vůbec nemusí projevit.

Žloutenka typu D (virová hepatitida D)

tento typ žloutenky je vyvolaný tzv. delta-virem. Může vzniknout jen u nemocných dříve nebo současně infikovaných virem žloutenky typu B. U nás je naštěstí vzácná.

Žloutenka typu E (virová hepatitida E)

Žloutenka typu E je epidemické, enterálně přenosné onemocnění časté v rozvojových zemích. V Evropě se ale prakticky nevyskytuje. Chronický průběh nebyl spolehlivě doložen.