Absces je nahromadění hnisu v důsledku infekce mikroorganismy, nejčastěji bakteriemi. Hnis se tvoří ze zničených tkáňových buněk, z bílých krvinek - leukocytů vysílaných do této oblasti ke zvládnutí infekce, a také z mrtvých i živých mikroorganismů.

Je to ohraničená, chorobná dutina vzniklá zánětem a vyplněná hnisem. Absces může vzniknout v jakémkoli orgánu, způsobuje jeho poškození a příznaky jako okolní otok, útlak, palčivou bolest.  Velikost abscesu může být i několik centimetrů. Vzniká většinou po hlubším poranění na končetinách. Vytvoří tvrdou bulku, která může působit značné bolesti. Absces se může vstřebat, většinou však praskne a hnis se vyvalí ven z těla. Problém ale nastane, když praskne dutina dovnitř těla.  Může tak nastartovat flegmónu (neohraničené hnisání) nebo otravu krve.

TYPY
Abscesy mohou vznikat v jakémkoli orgánu a měkké tkáni v kterékoli části těla. Nejběžnější jsou v oblasti prsou a dásní, ale jsou i jiné abscesy, např. absces jater nebo absces mozku. Časté jsou abscesy v podpaží a v tříslech, kde je velké množství lymfatických uzlin, plnících důležitou úlohu v boji proti infekcím. V některých případech je malá dutina abscesu umístěného pod kůží spojena kanálkem s mnohem větší dutinou umístěnou hlouběji ve tkáni.

PŘÍČINY
Velký absces v podkožní tukové tkáni
Obvyklou příčinou jsou běžné bakterie, jako např. stafylokoky, ale mohou to být i například tuberkulózní bacily. Někdy jsou na počátku abscesu plísňové infekce, jindy, např. u abscesů jaterních je příčinou améba - jednobuněčný parazit. Mikroorganismy se k vnitřnímu orgánu dostávají převážně krevním proudem, anebo pronikají do tkání pod kůží infikovanou ranou nebo při kousnutí hmyzem.

PŘÍZNAKY A ZNÁMKY ONEMOCNĚNÍ

Symptomy potíží či bolesti závisejí hlavně na umístění abscesu, ale větší abscesy většinou způsobují horečky, někdy spojené třesavkou, pocením a nevolností. Důsledkem abscesu může být také pocit silného tlaku a u abscesů těsně pod kůží se objevuje její zrudnutí, zvýšená teplota a bolestivost. Výjimkou jsou pouze abscesy tuberkulózní, kterým se říká studené abscesy.

DIAGNÓZA
Na absces v některém z vnitřních orgánů lze usuzovat z vnějších známek a příznaků. Diagnóza může být potvrzena zobrazovacími technikami, jako je počítačová tomografie, zobrazení magnetickou rezonancí, nebo radionuklidové skenování s použitím radioaktivně označených bílých krvinek nebo prvku galium, které se hromadí právě v oblastech tvořícího se hnisu.

LÉČBA

Pro léčbu bakteriálních infekcí se obvykle předepisují antibiotika, na plísňové infekce protiplísňové léky, a k léčbě amébóz antiamébika. Nicméně obal kolem abscesu snižuje množství léku, které může z krevního proudu proniknout do jeho nitra ke zdroji infekce. Proto je třeba z vlastní dutiny odvádět hnis, ať již pomocí nebo řezu v její stěně a pouhým ponecháním otevřeného otvoru. Většina abscesů ovšem vyžaduje použití chirurgického drénu.

PROGNÓZA
Velká část abscesů se sama ztratí již po zavedení drenáže, u jiných je třeba k drénu přidat ještě medikamentózní léčbu. Některé abscesy samy prasknou a jejich obsah se spontánně uvolní otvorem v kůži. Na druhé straně však v některých případech může přítomnost abscesu v životně důležitém orgánu, jako jsou játra či mozek, poškodit okolní struktury natolik, že to má za následek trvalou ztrátu jejich normální funkce, nebo dokonce smrt.