Objev chininu sahá až ke starým jihoamerickým indiánům, kteří kůru chinovníku používali dávno před kolumbovským objevením Ameriky.

Chinovník

Říše     rostliny (Plantae)
Podříše     cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení     krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída     vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád     hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď     mořenovité (Rubiaceae)
Rod     chinovník (Cinchona)

 Indiáni jej používali ke zmírnění horečky. Ve větším měřítku pak začali chininovník používat od poloviny 17. století Jezuité k léčbě malárie. Mletá kůra byla známá pod názvem jezuitský prášek.  Alkaloid pod názvem chinin byl poprvé z chinovníku izolován počátkem 19. století a až v roce 1951 byla odhalena chemická struktura chininu. Chinin působí na parazity v krvi - je dodnes užíván jako antimalarikum. Již méně účinný je proti parazitům v játrech. V lidové medicíně se pomletý prášek z chininovníku rozpustí v červeném víně (chinin je rozpustný v alkoholu). Ale pozor: ve větších dávkách je nebezpečný.  8 gramů čistého chininu, může být zdraví nebezpečné. V kvalitním chinovníku je cca 8-10% chininu. Příznaky předávkování bývá nevolnost, křeče, hučení v uších a poruchy vidění. 
Chinin je důležitou součástí nápoje Tonic, ve kterém bývá do 80 mg/litr chininu. Rovněž se přidává do různých likérů. Chinin je oblíbený i v kosmetice. Přidává se do vlasových či opalovacích olejů, šampónů, insekticidů. Své uplatnění má i v gumárenském průmyslu jako vulkanizační prostředek.

Výskyt
Chinin se nalézá v kůře chinovníku, z něhož ho izoloval v 19. století francouzský chemik Pierre-Joseph Peletiere. Chinin se ale vyskytuje ale i v jiných rostlinách. Např. v kůře stromů rodu Remijia, kde ho je sice méně (0,5 - 2 %), ale tato kůra je levnější než kůra chinovníku a má výraznou chuť, proto se využívá pro výrobu toniků. Ale chinin se vyskytuje dokonce i ve vrbové kůře. Odvar z ní  doporučoval k léčbě malárie již ve starověkém Řecku Hippokrates.

Nadměrná poptávka po chininu vedla k jeho skorovyhubení ve volné přírodě.  Dnes se pro výrobu chininu používá především druh Cinchona calisaya, který obsahuje více chininu než chininovník lékařský. Pěstuje se  v Peru, Bolívii, ale třeba i na Jávě. Kongu, Zaire, Tanzánii.

Chinovníky jsou stálezelené stromy nebo keře s jednoduchými, vstřícnými, řapíkatými listy. Palisty jsou velké, opadavé, interpetiolární. Květy jsou pětičetné, uspořádané v bohatých, vrcholových, latovitých květenstvích se vstřícnými větévkami. Kalich je zvonkovitý, zakončený 5 zuby či laloky. Koruna je různých barev, řepicovitá, na vnější straně pýřitá, uvnitř lysá. Tyčinky jsou buď zanořené nebo částečně vyčnívají z květů. Semeník obsahuje 2 komůrky s mnoha vajíčky. Plodem je podlouhlá tobolka pukající 2 chlopněmi a obsahující mnoho křídlatých semen. Rod zahrnuje asi 24 druhů. Je rozšířen výhradně v tropické Americe v oblasti od Kostariky po Bolívii. Převážná většina druhů roste na svazích jihoamerických And.

V kůře chinovníku bylo zjištěno celkem 25 různých chinolových alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je chinin, chinidin, cinchonidin a cinchonin.  Tyto alkaloidy jsou biologicky aktivní a jsou významné zejména antimalarickým účinkem, neboť jsou toxické pro původce malárie, prvoky z rodu Plasmodium. Chinidin navíc inhibuje fibrilaci srdečního svalu a používá se při srdeční arytmii. Vyšší obsah chinolových alkaloidů byl prokázán zejména u chinovníku lékařského a u druhů Cinchona succirubra, C. ledgeriana, C. lancifolia a C. calisaya.