Světlík je jednoletá částečně parazitická rostlina vyživující se z kořenů jiných rostlin 5 až 30 cm vysoká. Lodyha přímá nebo vystoupavá, pýřitá, někdy větvená s přisedlými listy, vejčitými, zubatými, žláznatě chlupatými. Květenství husté, později prodloužené, kvete v červenci až říjnu, jednotlivé v úžlabí horních listů, bělavé, obvykle s bledě fialovým horním i dolním pyskem a žlutou skvrnou v ústí, někdy celá koruna  barví do modravě fialová.

Kvete v červenci až říjnu. Semeno světlíku je malé, hnědé. Rod světlíku zahrnuje až 180 druhů, které rostou na pastvinách, nízkých loukách, vřesovištích s půdou písčitou až hlinitou, slabě kyselou, lehce vlhkou, ale bohatou na minerály. Světlík pochází z Evropy, ale rozšířen je také do oblastí Asie, a severní Ameriky.

Obsahuje: Bylinka obsahuje zejména glykosid aukubin, tříslovinu, trochu kumarínu, hořčiny, silici, oleje, flavonoidy, kyselinu kávovou, soli mědi a hořčíku.

Užití: Světlík se užívá na podrážděné oči, je doporučován primárně ve formě obkladů k lokální úlevě při zánětu spojivek či víček, na ječné zrno, pomáhá při oční únavě spojené se světloplachostí, odstraňuje slzení očí, snižuje krevní tlak, podporuje trávení, tlumí suchý kašel při bronchytidě a pomáhá při duševní přepracovanosti, sílí paměť, žaludek, zahání závrať a žloutenku. Zevně se užívá ve formě obkladů se užívá i na hnisavé kožní rány. Odvar se připravuje krátkým asi 2 minutovým varem z přibližně 1,5 čajové lžičky na šálek vody. Výluh zbavuje oči začervenání , otoků a ulevuje při oční infekci.

Zajímavosti: Přestože bylina byla pojmenována podle Eufrosyné, jedné z Grácií, nejsou o jejich léčebných schopnostech ve starém Řecku žádné doklady. První zmínka o využití léčivých schopností pochází ze 14. století, kdy jej Hildegarda doporučovala k posílení myšlení, zraku a paměti. Světlík patří k rostlinám, které jsou ještě stále prozkoumány a v poslední době se této léčivce věnuje zvláštní pozornost.

produkty se světlíkem