Jedlý, aktivní v boji proti rakovině. Používá se jej k výrobě léků proti rakovině jater, plic ale i proti leukémii a žloutence. Kosmetické firmy využívají extrakty z choroše na výrobu přípravku na růst vlasů.

Od roku 1909 se mohl prodávat na trzích na území Prahy (Pražský regulativ), od roku 1937 na celém území ČSR, i když spadal do kvalitativně nejnižší skupiny. Od roku 1964 se vykupoval hlavně průmyslově a od roku 2003  nepatří mezi tržní houby vůbec, a to kvůli tomu, že stal v přírodě vzácným. Byl zařazen do Červeného seznamu hub jako zranitelný druh. Například v Polsku, Maďarsku či Estonsku je zákonem chráněný.

Choroš Oříš Polyporus umbellatus

 

latinsky: Polyporus umbellatus

japonsky: chorei

čínsky: zhuling 猪苓

Plodnice: až 50 cm v průměru, složená z drobných kloboučků.

Klobouk: až 4 cm v průměru, kruhovitý, tence masitý, ve středu vmáčklý, jemně šupinkatý, šedý až okrově hnědý.

Rourky: sbíhavé na třeň, velmi nízké, póry jsou barvy bílé až světle okrové, velikosti do 0,1 cm.

Třeň vyrůstající z černých sklerocií ponořených v zemi, středový, mnohonásobně větvený, barvy bělavé až světle okrové.

Dužnina šťavnatá a masitá, barvy bílé, vůně příjemná po fenyklu.

Výtrusný prach barvy bílé, výtrusy válcovité, hladké a bezbarvé, velikosti 7-10 x 2,5-4 µm.

Výskyt: Choroš oříš roste paraziticky na starých listnatých stromech, nebo také u pařezů - hlavně buků, javorů a dubů. Plodnice se podobají mořské mycí houbě a větví se do mnoha malých nožek zakončených malými okrouhlými kloboučky ve tvaru deštníčků. V tradiční čínské medicíně je po staletí používán jako osvědčené diuretikum.

Doba výskytu: červen až září jako parazit na bázi živých kmenů ale i u pařezů listnatých stromů ve vysokých doubravách na půdách písčitých, hlinitých ale nevápenatých, v kyselých doubravách a oligotrofních habrových doubravách především v pahorkatinách. Upřednostňuje duby a habry. Najde se i na teplejších místech v horách třeba na buku. U nás vzácný, občas na Šumavě, Krkonoších, Jizerských horách.